Janské 1945

OKOLÍ JANSKÝCH LÁZNÍ – JAK HO MOŽNÁ NEZNÁTE?!

Díky péči o lesy obklopující Janské Lázně, a jimi vedoucí lesní cesty, mohou dnes turisté i pacienti zdejších lázní (nejen ti chodící, ale i „vozíčkáři“) poznávat a obdivovat blízké i vzdálenější okolí našich oblíbených lázní; jedním z hezkých míst je třeba cesta po Středním hřebenu. Z něho je i malá odbočka k nenápadnému žulovému kříži na stráni nad „Vesnou“, jehož existenci ozřejmuje i pamětní deska v místním římsko-katolickém kostele nebo informační deska na janskolázeňském náměstí. O tuto pozornost se zasloužili – se souhlasem místní samosprávy - bývalí němečtí obyvatelé Janských Lázní, kteří byli odsunuti (nebo odešli) po skončení druhé světové války, a kteří takto chtěli připomenout údajný masakr svých tehdejších spoluobčanů českými revolučními gardami v roce 1945.

Válka byla hrozná pro obě válečné strany, na tom se dnes již všichni shodneme. Informace však mají být úplné, když se řekne „b“ je nutno říci i „a“. A tak s laskavým souhlasem p. Romana Cílka a redakce časopisu „Přísně tajné“ si s použitím faktů z článku „Předjaří a jaro 1945: Svět mužů bez tváří“ (z čísla 1/2005 uvedeného časopisu) dovoluji upozornit na část toho „a“, které se týká přímo okolí Janských Lázní.

V březnu 1945 říšský ministr Robert Ley v době, kdy spojenci překročili na západě řeku Rýn a na východě byly odraženy zoufalé protiútoky wehrmachtu a SS, se rozhodl pootočit znovu kolo dějin „originálním“ řešením: Po neúspěchu armád mohou přece Německo zachránit stovky, tisíce teroristů a sabotérů v týlu nepřítele. Kdyby každý z nich odstranil jednoho, dva nepřátele… A tak sám Adolf Hitler propůjčil své jméno k vytvoření dobrovolnického sboru k tomu ochotných fanatiků (v originále „Freikorps AH“). K pochybnostem o tomto řešení (prý i samotného Goebbelse) prý Ley vážně odpověděl, že před fanatismem jeho dobrovolníků ustoupí i přesily nepřátelských sil…

Na několika místech říše se proto rozbíhaly rychlokurzy, zahrnující vąe nezbytně potřebné. České pohraniční hory k tomu přímo lákaly; jak tehdy, těsně před koncem války, ale už i předtím. Proto tak koncem roku 1944 mimo jiné i v okolí Janských Lázní a Svobody nad Úpou bylo německými zvláštními službami vyhledáváno místo pro speciální sabotážní ąkolu. Černá hora se přímo nabízela – vysoko na hřebenech, lehce přístupná lanovkou, kterou však bylo možno v případě akutního nebezpečí stejně lehce vyřadit z provozu. Terén, kterým se dalo uniknout. A všude v okolí sudetoněmecké obyvatelstvo, jež mohlo pomoci v nouzi. Proto před štědrým dnem 1944 byl do bývalé Sokolské boudy a okolních objektů nastěhován štáb nové ąkoly, esesáčtí instruktoři a radiostanice s obsluhou; o pár dní později přijela na Černou horu stovka prvních frekventantů, mezi nimi i asi 20 žen.

Tvrdým výcvikem zde procházeli nejen Němci, ale i daląí příznivci nacistické ideologie různých národností. Neměli samozřejmě o své působnosti mluvit, ale tady se jich však několik našlo: sudetoněmečtí wehrwolfové, kteří touto školou prošli a byli po osvobození dopadeni; třeba jeden z nich toto vypověděl: „Viděl jsem tam hodně Rusů a Ukrajinců, kteří měli SS-uniformy a na rukávech nápisy Don, Ázerbajdžán a jiná jména … Někteří instruktoři často mluvili o tom, co všechno už dokázali… Jednou jsme v okolí lanovky měli hledat vytvořené úkryty, nenašli jsme je, tak rafinovaně byly skryty… Mladá instruktorka nám ukazovala, jak se dělají z konzerv ruční granáty – skutečně vybuchl… Měli jsme dostat falešné pasy a staré legitimace komunistické strany a různých jiných sovětských organizací“.

Jak vidno, velká role byla přisuzována ženám – inteligentnější a pohlednější byly připravovány ke špionáži, ty méně schopné sloužily nad Janskými Lázněmi k rozptýlení kursistů, kteří měli jinak zákaz vzdalovat se od jednotky. Doba však nepřála radovánkám, spojenci útočili a výsledky prozatím neodpovídaly představám organizátorů. Koncem ledna a v půli února 1945 byli někteří vycvičení teroristé vysazeni v týlu Rudé armády, kteří měli s Černou horou i udržovat radiové spojení; z jedné akce se však vrátila pouze troska výsadku, po druhé jako by se slehla zem. Pak již zbývalo myslet jen na to poslední…

Počátkem května 1945 byla lanovka zničena, aby tato část krkonošských hřebenů byla odříznuta od světa. Přiblížila se Rudá armáda a teroristy, z nichž mnozí toho měli z minulosti tolik na svědomí, zachvátil strach.

S falešnými doklady se rozptýlili v horách, jejich velitelé ve spěchu zamířili na západ. Realita posledních okamžiků války měla mnohem tvrdší podobu, než jak si ji představovali všichni ti, kteří se v Sokolské boudě od Vánoc 1944 do jara 1945 chvástali svými dávnými hrdinskými kousky…

Tak i to je kus historie okolí Janských Lázní. Závěry z toho si může udělat každý sám.

Ing. Jiří Borcel st.

(s použitím převzatých informací)

Zpravodaj 3-4 2006


Kontakt

Sekretariát

Jaroslava Šebestová
Jabloňová 2891/2
106 00 Praha 10


Mobil: 728 119 174


Štítky

  1. EPU

Asociace polio

IČO

00570656

DIČ

CZ00570656

Bankovní spojení 

Česká spořitelna, a.s., oblastní pobočka Praha 4

Číslo účtu 

80413349/0800


Sídlo Asociace

Sídlo Asociace

Jabloňová 2891, 10600 Praha 10

Více

—————